Jak učit vokativ v češtině pro cizince

Vokativ

Dnes se s vámi jdu poradit – o vokativu. Je to nesmírně zajímavý pád. Část lingvistů se dokonce přiklání k názoru, že vlastně pádem není. Moje zaujetí vokativem bohužel studenti obvykle nesdílejí. Ve většině jazyků, dokonce ani v blízké slovenštině se tvar jména při oslovování nemění. Téma vokativu je pro studenty naprosto neznámé a chybují v něm dokonce i na vyšších úrovních.

S vokativem seznamuji studenty už v prvních lekcích. Vysvětluji, že jde o něco pro češtinu zcela typického a že (skoro) žádný Čech nezavolá na jiného nominativem. Ukážeme si, jak se změní jejich jméno ve vokativu, a vyzkoušíme si to na krátkých dialozích spolu s tréninkem pozdravů.

Vokativ – schéma

O něco později na úrovni A1 přidám zjednodušené schéma, jak se v češtině vokativ tvoří.

Výborná hra na procvičení je „nová identita“. Studenti dostanou kartičky s novými jmény (fiktivních nebo skutečných lidí) a trénují představování. (Další tipy, jak učit mluvení v lekcích od A1 po C1, se dozvíte v mém kurzu pro lektory Výuka mluvení v češtině jako cizím jazyce. Podívejte se, jestli má aktuálně vypsaný termín.)

Při nácviku psaní jednoduchých e-mailů nebo SMS se už na této úrovni student naučí, že vokativ oddělujeme čárkou.

Na vyšší úrovni přidáváme „speciality“ typu Bože!, Člověče! atd.

Vokativ jsem zařadila do cvičení také v pracovních listech Nakupujeme oblečení (A2) nebo Nakupujeme elektroniku (B1).

 

Vokativ – problém

Mám však s vokativem jeden problém. Už se mi stalo mockrát, že studenti dlouho nechápali rozdíl mezi vokativem a nominativem. Respektive domnívala jsem se, že ano, a zanedlouho… jsem dostala od studenta e-mail a on se v něm podepsal: S pozdravem Marku / Anno / Martine / Jano. Vokativem! Nedávno se mi to přihodilo znovu. Na nejbližší lekci jsem zopakovala, jak to s tím vokativem je, student pokýval… a za chvíli mě oslovil: Jitka!

Máte podobnou zkušenost? Vím, že pro získání návyku je třeba čas a trpělivost. Ale přesto… Budu ráda za vaše zkušenosti s vokativem, ať už jsou jakékoli. A jestli máte nějakou osvědčenou aktivitu nebo hru a jste ochotni se o ni podělit, ráda budu tenhle text postupně aktualizovat.

Zajímají vás další tipy do výuky – hry, gramatika, aktuality a další aktivity? Sdílím je také v měsíčníku Rozehrajte lekce češtiny.

Mohlo by vás taky zajímat:

29. 6. 2020

7 replies
  1. EvaM
    EvaM says:

    Jitko, mám podobné zkušenosti, vokativ je sice jednoduchý na vytvoření, ale těžký pro automatické používání. Asi nejvíc se mi osvědčila práce ve skupinách (dospělých, ti to berou s humorem) – skupiny soutěžily o pytlík bonbonů, který byl pro tu chvíli pokladem z Karibiku. Vítěz si ho mohl odnést na svou Černou perlu.
    Nejdřív jsme na tabuli napsali subst. a adj. na určité téma a potom je studenti použili – navzájem si dávali otázky k procvičované problematice (byl to tuším kondicionál). Museli používat i vokativ a jako družstvo sbírali trestné body. Jak jsem psala, bylo to ve třídě dospělých (s dětmi soutěže nedělám, aby nebyly smutné) a byla to docela legrace. Soutěžili jak o život. V druhém kole měli před sebou cedulku s oblíbeným zvířetem + jeho jménem a museli se oslovovat takhle – krásně se to naučili. Byla jsem nadšená, i když samozřejmě – druhý den bylo při konverzaci vokativů podstatně méně a tak to už zůstalo ;))

    Odpovědět
  2. Ondřej Fafejta
    Ondřej Fafejta says:

    Hledám na netu něco pro své cizozemské přátele a kolegy, kteří mě rádi oslovují Ondřeje, a vypadla na mě Jitka! Ať se daří

    Odpovědět
  3. Mojmír
    Mojmír says:

    Dobrý den Pozastavil jsem se nad oslovením kolegy v práci v psané komunikaci. Jeho jméno je J. Schinzel. Jak toto správně skloňovat? Zatím jsem to vyřešil tak že si tykáme:-)
    Příklad
    Dobrý den pane Schinzel , (bez skloňování, špatně)
    Dobrý den pane Schinzle ?
    Dobrý den pane Schinzli ? Co je správně? Děkuji MK.

    Odpovědět
    • Jitka
      Jitka says:

      Mojmíre, to je zajímavý dotaz. Schinzel je mužské příjmení zakončené na -l (obojetná souhláska l), takže se bude skloňovat podle vzoru pán. Problematické je spíš pohybné/vkladné -e- před l. Toto -e- obvykle vypouštíme (Karel – Karle), ale existují výjimky. Je pan Schinzel cizinec, nebo ne? Jeho příjmení je cizího původu = pokud je jeho nositel cizinec, pak ‑e‑ necháváme: pane Schinzele. Pokud je nositel příjmení Čech, není to jednotné a záleží na rodinné tradici a úzu. Například jméno Flegel obvykle vyslovujeme Flegl a skloňujeme bez -e- (bez Flegla, pane Flegle). Další kritérium je případná obtížná výslovnost, a to by byl podle mě tento případ: pane Schinzle se vyslovuje nesnadno, proto -e- spíše ponecháme: pane Schinzele. A ještě do toho vstupuje jedna okolnost: u některých jmen na l (tam, kde se ‑e‑ nevypouští) se objevuje v 5. pádě také koncovka ‑i a dochází k tzv. kolísání (Gabrieli i Gabriele). Osobně se přikláním k variantě „pane Schinzele“ – je jazykově ústrojná a dobře vyslovitelná.

      Odpovědět

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *