Musím vařím večeři. Včera já nebýt na lekci, protože být nemocný. Znáte to taky z konverzací se svými studenty? Když pomineme úplnou začátečnickou neznalost, objevují se podobné konstrukce občas i na úrovni A2, a osobně mám dokonce jednoho studenta B1, který se stále nerad smiřuje s nepoužíváním infinitivů. Podělím se s vámi o jednu poučku, jež se mi osvědčila a připomínám ji studentům stále dokola.

Table of Contents

Jedna česká věta = jedno aktivní verbum

My Češi se ve škole učíme, že věta obsahuje přísudek, a víme, jak ho najít. Ale jako lektoři často pracujeme se studenty, kteří se nikdy žádný cizí jazyk neučili, nebo už hodně dávno, a neznají lingvistické termíny. Určitě už taky máte zkušenost se studenty, kterým nic neříkají slova jako adjektivum (nebo přídavné jméno), kondicionál (nebo podmiňovací způsob), adverbium (nebo příslovce), natož přísudek. Jak s takovými studenty mluvit? Jak jim vysvětlit gramatiku? Jaká signální slova používat při opravě chyb?

Pokud pracuji s tímto typem studentů, netrápím je termínem přísudek (s výjimkou B2/C1, ale i tam ho mnohdy probereme jen informativně), a místo toho jim ukazuji strukturu české věty na této velmi zjednodušené instrukci. (A pro jistotu upozorňuji, že celý následující text bude demonstrovat velmi zjednodušující způsob výkladu.)

Jedna česká věta musí mít jedno aktivní verbum. Ne nula, ne dvě. Jenom jedno.

A ještě musím vysvětlit, co je:

verbum (sloveso) = aktivita;
aktivní verbum = můžu říct, kdo dělá aktivitu (příp. můžu říct, kdo je subjekt)

Aktivní verbum – příklady A1

A samozřejmě taková instrukce nesmí zůstat viset ve vzduchu. Příkladů není nikdy dost.

* Petr dělá úkol.

dělá = aktivita = verbum (sloveso)
Petr dělá = můžu říct, kdo dělá aktivitu (Petr) = dělá je aktivní verbum

* Mám sestru a bratra.

mám = aktivita = verbum
já mám = můžu říct, kdo dělá aktivitu (já; já jsem subjekt) = mám je aktivní verbum

METODICKÁ POZNÁMKA 1:

Ten, kdo (to, co) dělá aktivitu, nemusí být ve větě „vidět“. Můžu ho hledat v zájmenech já, ty, on, ona, to, my, vy, oni.

* Šli jste včera do divadla?

šli jste = aktivita = verbum
vy jste šli = můžu říct, kdo dělá aktivitu (vy) = šli jste je aktivní verbum

METODICKÁ POZNÁMKA 2:

Od začátku informuji studenty, že šel jsem, šel jsi, šli jste… „jsou vždycky spolu“ (a podobně všechny formy minulého času). My Češi víme, že „jste“ je v tomto případě pomocné sloveso být. Pro studenty nelingvisty bez znalosti terminologie to bývá náročné, proto se uchyluji ke zjednodušení v podobě „jsou vždycky spolu“, protože „jsem, jsi, jste… říká, kdo dělá aktivitu “. „Šli“ je málo – to může být my, vy, oni, ale verbum „jste“ jasně říká, že subjekt je vy, vy dělá aktivitu.

* Adam musí jít zítra na poštu.

musí = aktivita = verbum
jít = aktivita = verbum
Adam musí = můžu říct, kdo dělá aktivitu (Adam) = musí je aktivní verbum
jít = nemůžu říct, kdo dělá aktivitu; nevím, jestli já, ty, Adam, oni… = jít není aktivní verbum (infinitiv není aktivní verbum)
Ve větě je jenom jedno aktivní verbum. Ne dvě, ne nula.
Nemůžu říct „Adam muset jít zítra na poštu“ (0) ani „Adam musí jde zítra na poštu“ (2).

METODICKÁ POZNÁMKA 3:

Studenti mají občas tendenci si myslet, že osobní zájmeno nebo subjekt je jasný identifikátor toho, kdo „dělá“ aktivitu, a stačí k nim přidat infinitiv: Adam muset jít. Nikoli. V české větě musí verbum „říkat“, kdo je subjekt: já musím, Adam musí, vy musíte… (Jmenuje se to časování – konjugace.) Infinitiv neříká, kdo je subjekt.

* Zítra budu uklízet byt.

budu = aktivita = verbum
uklízet = aktivita = verbum
já budu = můžu říct, kdo dělá aktivitu (já) = budu je aktivní verbum
uklízet = nemůžu říct, kdo dělá aktivitu; nevím, jestli já, ty, vy… = uklízet není aktivní verbum (infinitiv není aktivní verbum)

METODICKÁ POZNÁMKA 4:

My Češi ze školy víme, že celý přísudek je „budu uklízet“. Ale právě proto netrápím studenty termínem přísudek a pro zjednodušení a snazší pochopení ho rozdělím na „aktivní“ budu a „neaktivní“ uklízet. Studenti celkem nemají problém si brzy zvyknout, že -t forma je infinitiv a není aktivní.

Počítáme věty

Už na úrovni A1 se studenti učí sestavovat krátká souvětí. Proto musíme vysvětlit i to, jak „počítáme věty“ – to znamená, kolik aktivních verb potřebujeme „udělat“. Trochu poupravím výše uvedenou instrukci: jedna aktivita = jedno aktivní verbum.

* Petr dělá úkol, jeho maminka vaří večeři.	2 aktivity = 2 aktivní verba = 2 věty	Nestačí „Petr dělá a maminka vařit“. Jsou to dvě aktivity (dělat, vařit), musím „udělat“ dvě aktivní verba (dělá, vaří).
* Nevím, kdy přijdu domů.	2 aktivity = 2 aktivní verba = 2 věty	Nemůžu říct „Nevím, kdy přijít domů“. Dělám dvě aktivity (nevědět, přijít), musím „udělat“ dvě aktivní verba (nevím, přijdu).
* Lektor říkal, kdy budeme psát test.	2 aktivity = 2 aktivní verba = 2 věty	Jsou to dvě aktivity (říkat, psát), musím „udělat“ dvě aktivní verba (říkal, budeme). A tady je důležité ukazovat, hlavně Neslovanům, že v české větě můžeme „míchat“ prézens, minulý čas i futurum.
* Studoval jsem, protože jsem musel psát test.	2 aktivity = 2 aktivní verba = 2 věty	Poslední příkladová věta ukazuje, že poučka jedna aktivita = jedno aktivní verbum = jedna věta se nám bude dobře hodit i při vysvětlování druhé logické pozice ve větě.

Pomoci může i poukázání na spojky – více v samostatném článku. A víc o výuce gramatiky na úrovni A1 najdeme v referenčním popisu češtiny jako cizího jazyka.

Aktivní verbum – příklady A2

Nedávno jsem připravovala další skupinu studentů ke zkoušce A2. Šlo o studenty, které jsem předtím neučila, přihlásili se ke mně jen do přípravného kurzu. Pravidelně se tam schází směs adeptů: ti, kteří pilně chodili do kurzů A1 i A2, pak ti, kteří oběma úrovněmi nějak propluli, dále samouci a pak ti, kteří se nikdy a nijak češtinu neučili, odposlouchali ji od nás, Čechů. A v kurzu jsme jako tradičně narazili na problém se strukturou české věty, a to i u studentů, kteří v poslechu, čtení či mluvení už dosahovali úrovně A2. V mluveném projevu se to občas může ještě nějak schovat. Ale nejvíc se to projeví v psaném textu. Opět přišla ke slovu poučka „Jedna česká věta musí mít jedno aktivní verbum“.

* Chtěl bych se na něco zeptat.

chtěl bych = aktivita = verbum
zeptat se = aktivita = verbum
já bych chtěl = můžu říct, kdo dělá aktivitu (já) = chtěl bych je aktivní verbum
zeptat se = nemůžu říct, kdo dělá aktivitu; nevím, jestli já, ty, on… = zeptat se není aktivní verbum (infinitiv není aktivní verbum)
Ve větě je jenom jedno aktivní verbum. Ne dvě, ne nula.
Nemůžu říct „Chtěl bych se zeptám“ (2) ani „Chtěl se zeptám“ (2) ani „Já chtít se zeptat“ (0).

METODICKÁ POZNÁMKA 5:

Podobně jako výše u minulého času i u kondicionálu informuji studenty, že chtěl bych, chtěl bys… „jsou vždycky spolu“ (a podobně všechny formy kondicionálu). My Češi víme, že „bych“ je v tomto případě opět pomocné sloveso být. Pro studenty nelingvisty je tu znovu zjednodušení v podobě „jsou vždycky spolu“, protože „bych, bys, bychom… říká, kdo dělá aktivitu “. „Chtěl“ je málo – to může být já, ty, on, ale verbum „bych“ jasně říká, že subjekt je já, já dělám aktivitu.

* Mohla byste mi podat ten formulář?

mohla byste = aktivita = verbum
podat = aktivita = verbum
vy byste mohla = můžu říct, kdo dělá aktivitu (vy) = mohla byste je aktivní verbum
podat = nemůžu říct, kdo dělá aktivitu; nevím, jestli vy, ona… = podat není aktivní verbum (infinitiv není aktivní verbum)
Ve větě je jenom jedno aktivní verbum. Ne dvě, ne nula.

* Měl jsi udělat ten úkol včas.

měl jsi = aktivita = verbum
udělat = aktivita = verbum
ty jsi měl = můžu říct, kdo dělá aktivitu (ty) = měl jsi je aktivní verbum
udělat = nemůžu říct, kdo dělá aktivitu; nevím, jestli ty, já… = udělat není aktivní verbum (infinitiv není aktivní verbum)
Ve větě je jenom jedno aktivní verbum. Ne dvě, ne nula.

Shrnutí

Jedna česká věta musí mít jedno aktivní verbum. Ne nula, ne dvě. Jenom jedno. Verbum (sloveso) = aktivita; aktivní verbum = můžu říct, kdo dělá aktivitu (příp. můžu říct, kdo je subjekt).
Ten, kdo (to, co) dělá aktivitu, nemusí být ve větě „vidět“. Můžu ho hledat v zájmenech já, ty, on, ona, to, my, vy, oni.
-t forma je infinitiv a není aktivní.
Verbum musí „říkat“, kdo je subjekt. Nestačí přidat k infinitivu zájmeno nebo subjekt. „Já jít“ není aktivní verbum.
Šel jsem, šel jsi, šli jste… (minulý čas) a chtěl bych, chtěl bys… (kondicionál) „jsou vždycky spolu“.
Jedna aktivita = jedno aktivní verbum. Dvě aktivity = dvě aktivní verba. …

Přečtěte si taky:

Česká slovesa – prézens (A1)
Minulý čas (A1)
Futurum a aspekt (A1, A2)
Více materiálů k úrovni A1 v pracovních listech – samostatně nebo ve výhodném balíčku.
Často zdůrazňuji, že gramatika by měla být součástí komunikačního tématu lekce a měla by být ústrojnou (a nikoli dominantní) součástí lekce. Jak to udělat, aby prim hrály řečové dovednosti – čtení, poslech, psaní a mluvení? Inspiraci můžete získat na semináři, kde každou dovednost rozebereme zvlášť a ukážeme si spoustu příkladů a konkrétních textů a jak s nimi pracovat. Podívejte se, jestli mají kurzy vypsaný termín.
Potřebujete se poradit o tom, jak učit nejen slovesa? Metodika, plánování lekcí, metody výuky, vysvětlování v lekcích… Individuální řešení vašich lektorských otázek nabízím v konzultacích. Vyberte si z aktuálně nabízených termínů.

11. 5. 2025

Jedna česká věta = jedno aktivní verbum (A1)