Přečetla jsem knihu Austina Kleona Ukaž, co děláš! (Jan Melvil Publishong, 2014) a jsem z ní nadšená. Obsahuje spoustu tipů, jak zviditelnit svoji práci a sdílet s ostatními své myšlenky, postupy a nápady. Taky zdůrazňuje, jak je důležité nepodceňovat maličkosti, protože se můžou stát inspirací i motorem nových projektů. A v neposlední řadě mi dodala chuť zkoušet zase nové věci a nebát se je ukázat.

Jedna kapitola knížky se jmenuje Vyprávěj dobré příběhy. Každý z nás vypráví o své práci příběh už jen tím, že ji prostě dělá. A je jen na nás, jak ji budeme dělat, jak dobrý náš příběh bude a jakou bude mít strukturu. V téhle kapitole jsem našla schéma Příběhový kruh Dana Harmona. Dan Harmon vytvořil strukturu, která je podle něj univerzální pro jakýkoli příběh.

Příběhový kruh

Ohromně se mi ten obrázek zalíbil a hned jsem zkusila použít tuhle šablonu na svoji práci, tedy na studenty a výuku češtiny. Sedí stoprocentně!

Příběhový kruh studenta češtiny jako cizího jazyka

Klikněte na obrázek pro větší rozlišení.

Ideál, nebo realita?

Chvíli jsem přemýšlela, jestli do nadpisu nevložit slovo „Ideální“ (příběhový kruh studenta češtiny). A rozhodla jsem se, že ne. I když student dosáhne jen nízké úrovně češtiny, vždycky se něco naučí. I kdyby to bylo jen deset českých slov, stávají se pro něj něčím novým, co v jeho životě dříve nebylo. A to „nové“ má potenciál k dalšímu rozvoji. Třeba za pár měsíců, let, třeba se to vůbec nebude týkat češtiny, života v Česku… Ale výchozí situace už nikdy nebude stejná, bude obohacena o novou zkušenost.

Lektor v příběhovém kruhu studenta

Je zajímavé představit si sebe sama v tomto kruhu. Lektor do něj reálně vstupuje v bodě tři, vytváří tedy studentovi „neznámou situaci a nejistotu“. To nezní právě povzbudivě… a přitom se mi to zdá klíčové pro moji práci. Mám totiž jen dva další kroky k tomu, abych studentovi pomohla dosáhnout cíle, dojít do bodu spokojenosti a ocenit vynaložené investice všeho druhu.

A současně se tím dostávám do svého vlastního příběhového kruhu – musím vyjít ze své komfortní zóny a vystavit se „nejistotě“: jestli zvládnu dostát studentovým požadavkům a dokážu ho dovést tam, kam potřebuje, jestli budu ochotna za to zaplatit svou energií, časem, vlastní přípravou a jestli i mně přinese takový příběh sebeuspokojení. Riziko, že ne, je tady vždycky, ale za obohacující změnu, kterou s každým novým studentem nebo kurzem můžu zažít, stojí!

A jaký je váš příběh?

15. 11. 2016