Ach, vokativ!

Ach, vokativ!

Dnes se s vámi jdu poradit – o vokativu. Je to nesmírně zajímavý pád. Část lingvistů se dokonce přiklání k názoru, že vlastně pádem není. Moje zaujetí vokativem bohužel studenti obvykle nesdílejí. Ve většině jazyků, dokonce ani v blízké slovenštině se tvar jména při oslovování nemění. Téma vokativu je pro studenty naprosto neznámé a chybují v něm dokonce i na vyšších úrovních.

S vokativem seznamuji studenty už v prvních lekcích. Vysvětluji, že jde o něco pro češtinu zcela typického a že (skoro) žádný Čech nezavolá na jiného nominativem. Ukážeme si, jak se změní jejich jméno ve vokativu, a vyzkoušíme si to na krátkých dialozích spolu s tréninkem pozdravů.

O něco později na úrovni A1 přidám zjednodušené schéma, jak se v češtině vokativ tvoří. Výborná hra na procvičení je „nová identita“. Studenti dostanou kartičky s novými jmény (fiktivních nebo skutečných lidí) a trénují představování.

Při nácviku psaní jednoduchých e-mailů nebo SMS se už na této úrovni student naučí, že vokativ oddělujeme čárkou.

Na vyšší úrovni přidáváme „speciality“ typu Bože!, Člověče! atd.

Mám však s vokativem jeden problém. Už se mi stalo mockrát, že studenti dlouho nechápali rozdíl mezi vokativem a nominativem. Respektive domnívala jsem se, že ano, a zanedlouho… jsem dostala od studenta e-mail a on se v něm podepsal: S pozdravem Marku / Anno / Martine / Jano. Vokativem! Nedávno se mi to přihodilo znovu. Na nejbližší lekci jsem zopakovala, jak to s tím vokativem je, student pokýval… a za chvíli mě oslovil: Jitka!

Máte podobnou zkušenost? Vím, že pro získání návyku je třeba čas a trpělivost. Ale přesto… Budu ráda za vaše zkušenosti s vokativem, ať už jsou jakékoli. A jestli máte nějakou osvědčenou aktivitu nebo hru a jste ochotni se o ni podělit, ráda budu tenhle text postupně aktualizovat.

29. 6. 2020

Aktualizace – tipy od vás (10. 7.):

Lektorka Eva Cyrani se se mnou podělila o své zkušenosti s výukou vokativu. Děkuji a ráda je sdílím:

  • Obvykle studentům představuji pády nějakou přezdívkou. Vokativ je tedy Kamarád, protože kamarádství vyžaduje naši pozornost. Vokativ volá po pozornosti. 🙂
  • Hra Na kukačky:  studenti se musí ohlédnout přes rameno (tedy kouknout se), když slyší své jméno ve vokativu, ale nesmí se ohlédnout, když ho slyší  v nominativu. Ideální je, když se podaří hrát za chůze. Při vokativní formě se všichni zastaví a ohlédnou, při nominativu se zastavit nesmí. (Je to taky super hra, když přijde nový člověk do skupiny.)
  • Pro individuální online studenty mám kartičky. Na jedné straně je nominativ jména a na druhé straně je vokativ se smajlíkem – kamarádem, který se na nás usměje, když na něj zavoláme správně. Jsou jednoduše vytisknuté a zalaminované. Mám i takovou prázdnou kartu, na kterou napíšu formu jména toho konkrétního studenta, aby mohl trénovat i sebe.
  • Druhá hra je úplně inspirovaná hrou Simon říká. Používám ji, když pracujeme na imperativu. A zároveň procvičujeme vokativ. “Tylere, zvedni knihu.  x  Tyler zvedni knihu. Abbinko, pojď sem…”

About the Author

Jitka Pourová administrator

    Leave a Reply